Kaisa je vášnivou fotografkou, která sama vychovává čtyři děti a žije v městečku Voss v Norsku. O fotografování se zajímá celý svůj život, ale vážněji jej začala brát až v roce 2015. Po období fotografování čehokoli, od rodinných fotografií až po nemovitosti, se nyní Kaisa našla ve fotografování akcí a svateb.
V květnu mě společnost Focus Nordic požádala, abych o sobě a svých fotografií napsala článek a přidala k němu nějaké fotky. Je mi 32 let a stále nedokážu odmítnout věci, které neumím! Takže jsem samozřejmě řekla: „Ano, žádný problém!“
Moje děti mají prázdniny. Mám čtyři tato malá stvoření, která stále něco potřebují a která se nepřetržitě nudí. Oba kluci, ve věku čtyři a šest let, skáčou po gauči. Mají dvě téměř dospívající sestry, které právě teď nevidím, ale všimla jsem si, že jedna z kytek potřebuje zalít, takže vstanu a udělám to. Vím, že děti odvádějí mou pozornost a že si ji hodně odvádím i sama. Mám ADHD, jsem matka čtyř dětí, skáču s padákem a miluju fotografování. Takže – nemyslíte si, že je to dost zábavná kombinace?!
Článek: V červenci jsem se podvacáté rozhodla to zkusit a na konci srpna to bylo konečně hotové!
Jako fotografka se považuji za vizuálního člověka. Najednou se mi v hlavě zrodí nápad a já se pak snažím vymyslet, jak to udělat, kde, s jakým vybavením, s kým a kdy! Dělám si plán! Při fotografování extrémních sportů, zejména jízdy na kajaku, kde máte jen několik možností lokací a na tato místa se nejde vždy dostat, pracujete jednoduše s tím, co máte. Někdy mám pocit, že jsem vyhrála jackpot, někdy to je jen „hmmm“… Mám v hlavě víc nápadů, než kolik se mi jich podaří dostat na fotografie, ale jsem trpělivá, musím být.
Když si vzpomenu, vždycky si vybavím ty chvíle s fotoaparátem. Vzpomínám si na to zvláštní vzrušení, které jsem zažívala pokaždé, když jsem ho směla mít s sebou na školních výletech. Ale moje první vzpomínka sahá někam do let 1993-1994. U prarodičů jsem našla starý rozbitý analog, byl stříbrné barvy. Pořád jsem si s ním hrála a předstírala, že fotím. Až do chvíle, než zmizel, děda ho vyhodil, protože byl rozbitý. Pak jsem dostala zmrzlinu. Ve škole jsem ráda fotila, ale nikdy jsem se nepřihlásila do žádného fotokroužku. Říkala jsem si, že jsou trapné, ale pravda je, že jsem se do nich bála přidat. Fotila jsem pár svých kamarádů a trochu přírody.
Později jsem fotila vlastní děti, makra, trochu krajiny, říční krajiny a noční krajiny. A pak jsem začala s placenými zakázkami, jako jsou rodinné fotografie, děti, několik biřmování a svateb. Pak jsem přidala dron! A říkala jsem si, buď ve velkém, nebo nic. Koupila jsem si DJI Inspire a narazila s ním do stromu. Narazil do skály a spadl do řeky. Prodala jsem to, co z něj zbylo, a pořídila si nový. Bohužel při třetím letu jsem nad ním najednou neměla kontrolu a letěl směrem k velké horské stěně. Zasekl se na vrcholku vysoké tenké břízy a stále letěl plnou rychlostí. Chvíli jsem uvažovala o tom, že strom porazím, ale místo toho jsem vylezla nahoru. Jakmile jsem se vyškrábala nahoru, pořezala jsem se na ruce. Jizvy jsem měla několik let, než vybledly. Dron byl půl roku v opravně a servisu, než se jim podařilo aktualizovat GPS. Pak jsem ho prodala. Teď mám Mavic 2 pro.
V roce 2018 jsem se přestěhovala do městečka Voss. Samozřejmě jsem se musela naučit slalomové lyžování. Tak jsem šla do střediska, půjčila si lyže a zeptala se, kam bych měla jít, protože jsem to nikdy předtím nezkusila. Chlápek ukázal na dětský areál. Zasmála jsem se – tam za žádnou cenu nepůjdu! Vydala jsem se přímo na vrchol. Dalo mi hodinu nebo dvě, než jsem se celá potlučená a zkroušená dostala dolů. Zapomněla jsem si předem zjistit, jak se zastavuje. Takže jsem došla domů, rovnou na YouTube a přidala jsem si zastavování a zatáčení ke svým dovednostem. Napodruhé jsem uspěla.
Brzy potom jsem šla lyžování fotografovat. Po každém záběru se mě zmocnil zvláštní pocit štěstí. Netrvalo dlouho a propadla jsem tomu. A chtěla jsem víc! Měla jsem foťák 5D mk2 a 85mm portrétní objektiv. Takže jsem veškeré zaostřování musela dělat ručně. Ale fotoaparáty a objektivy jsem nakonec několikrát vyměnila, až jsem skončila u 1DX a objektivu 70–200 mm. Zůstává mou oblíbenou kombinací.
Časné ráno ve středisku s Cato Lægreidem. Někdy je to nejjednodušší také nejlepší!Canon EOS 7D Mark II s Tamron 45mm f/1.8
1/2500sek, f/4, ISO 100
Cato Lægreid. Někdy není zbytí a musíte udělat to nejlepší z toho, co máte. V tomto případě se mi líbí zmrzlý sníh, který vytvaroval vítr a který jsem použila pro popředí.
Canon EOS 7D Mark II se Samyang 14 mm f/2,8 rybí oko
1/2500sek, f/5, ISO 100
Cato Lægreid. Tady zase ztvrdlý sníh, ale díky zmrzlým odlétajícím kouskům vypadá fotka docela dobře, přestože jsem si jí 2 roky po pořízení vůbec nevšímala. Ponaučení – nikdy nemažte fotografie, ve kterých zrovna nevidíte potenciál. Vaše schopnosti úprav a fotografický vkus se budou časem zlepšovat a měnit!
Canon EOS 7D Mark II se Samyang 14 mm f/2,8 rybí oko
1/3200sek, f/2.8, ISO 100
V létě 2019 jsem absolvovala kurz skákání s padákem. Vyfotila jsem nesčetně dopadů na zem a udělali jsme mnoho bláznivých záběrů. Zásadní je zde rychlost, protože každých 20 minut dopadá nová skupina, takže je to perfektní místo k procvičování zachycování rychle se pohybujících objektů.
Vzhledem k tomu, že skáču s padákem, strávila jsem hodně času v klubu Skydive Voss – buď skákáním, jen tak poflakováním, nebo fotografováním dopadů. Je opravdu zábava fotit profesionální parašutisty. A velmi rádi dělají blbosti! A já stejně tak! Jednou z nejzábavnějších věcí, které jsem nafotila, byl swooping (vysokorychlostní přelety nad zemí). Ležela jsem na zemi a Nick Reyes nade mnou přeletěl co nejníže! Snímek byl tak blízko, že se mi s ultra širokoúhlým objektivem Nick nevešel do záběru. Nikdy bych to nedělala s někým, koho neznám a komu nedůvěřuji!
Tom Keelan. To je můj první pokus o záběry zblízka s parašutisty. Je neskutečné, že tam můžu být a fotografovat je, ale všichni znají dobře mě a já znám je. Je to jako kdyby na mě svými přelety a blízkostí útočili. Pokud však nejste v parašutistické komunitě zběhlí, je důležité, abyste znali pravidla bezpečnosti a parašutismu! Přísahám, že byli rádi, že je fotografuji!
Canon EOS 7D Mark II se Samyang 14 mm f/2,8 rybí oko
1/800sek, f/2.8, ISO 100
Karsten Langeland. Někdy se nudíme, a právě když přijde nuda, rodí se nejlepší nápady. Dýmovnice se obvykle používají při volných pádech nebo při přistávání a připevňují se ke kotníkům. Líbí se mi představa, že jsem byla první, kdo přidal kouř na přistávací plochu. Samozřejmě že kvůli letovému provozu potřebujeme povolení a že piloti a ostatní parašutisté musí o našich plánech s kouřem vědět. V kouři smějí přistávat jen zkušení profesionální parašutisté, kteří tam pracují.
Canon EOS 1DX s Tamron 70–200 mm f/2,8
1/2500sek, 114mm, f/2.8, ISO 100
Poté, co jsem se přestěhovala do údolí Raundalen v městečku Voss k jedné z nejlepších řek pro kajakáře, jsem přišla na chuť fotografovat jízdu na kajacích. A naprosto mě to chytlo.
Moje první focení bylo s Dagem Sandvikem, který s sebou vzal Sashu Vales Toledano a Miu Derdau. Moc jsem se těšila a cítila jsem se ohledně svých dovedností hodně sebevědomě. Ale všechno se ubíralo úplně jiným směrem! Ztratila jsem SD kartu s tou lepší půlkou fotografií a fotky, které mi zbyly, byly špatné. Ale pozitivní bylo, že jsem se tady spřátelila se Sashou a domluvily jsme se, že uděláme mnohem víc výletů s kajakem za divokou vodou, abych si to mohla vyfotit. Bohužel se Sasha ale přestěhovala zpátky do Francie.
Sasha Vales Toledano sjíždějící jeden ze tří nejvyšších vodopádů v městečku Voss – Nosebreaker (Lamač nosů). Název už sám o sobě vypovídá, že pochází z rozbitých a krvácejících nosů po sjezdu tohoto vodopádu.
Canon EOS 5D Mark III s Tamron 70–200 mm f/2,8
1/3200sek, 144mm, f/2.8, ISO 100
Mathias De Ferrari Bøhme, Mjølfjell.
Canon EOS 1DX s Tamron 70-200mm f/2.8
1/1250sek, 74mm, f/3.2, ISO 100
Sasha Vales Toledano, Coffin. Toto je má první dobrá fotografie jízdy na kajaku.
Canon EOS 7D Mark II s Tamron 70-200mm f/2.8
1/2000sek, 123mm, f/2.8, ISO 100
Fotografování jízdy na kajaku jsem si oblíbila. Trávím u řeky hodně času, seznámila jsem se s mnoha kajakáři a v neposlední řadě i s řekou. Řeka není nikdy stejná jako den předtím, hladina vody stoupá a klesá i během jedné hodiny. Díky úhlu slunce, vůbec žádnému slunci anebo díky dešti je obtížné najít dobré místo pro perfektní záběr. Někdy se na výběr nenabízí vůbec žádná možnost. Tou nejtěžší prací je pobíhání kolem, lezení nahoru a dolů, prodírání se hustým křovím, procházení bažinami a zapomínání se u pojídání různých bobulí. Přiznávám, to poslední je vlastně dost příjemné!
Přesto budu nadále fotografovat i jiné věci, protože to je dobrý způsob, jak si vyzkoušet různé úhly, objektivy a nasbírat nové nápady, které pak můžu použít pro fotografie jízdy na kajacích.
Koncem června 2022 jsem fotografovala mistrovství světa v extrémní jízdě na kajaku, které se konalo ve Vossu. Není to stejné, jako když si záběry plánujete, ale povedlo se mi několik fotografií, ze kterých mám radost.
Adrian Mattern, RedBull – vrcholový sportovec dovádějící po kvalifikaci na mistrovství světa v extrémní jízdě na kajaku 2022 ve Vossu.
Canon EOS 1DX s Tamron 70-200mm f/2.8
1/2500sek, 200mm, f/2.8, ISO 100
Fabian Tandler v semifinále mistrovství světa v extrémní jízdě na kajaku 2022 ve Vossu.
Canon EOS 1DX s Tamron 70-200mm f/2.8
1/2000sek, 200mm, f/2.8, ISO 100
Obvykle mě na focení zavolají 30 minut až 1 hodinu předtím, než se setkáme na daném místě. Než se všichni dostanou na řeku, uděláme si rychlý plán, kde budeme fotit. Od té chvíle je komunikace nulová a používá se „znaková řeč“ kajakářů. Docela mi trvalo, s mnoha chybami a pokusy, než jsem přišla na to, co se mi pokoušejí říct.
Milky Wave (surfovací vlna na řece) se vidí jen zřídka, je k tomu potřeba velké množství vody a vlna trvá jen jednu nebo dvě hodiny. Vloni jsem měla jen jednu příležitost ji vidět a výsledek se mi moc líbí, přestože hodně pršelo a bylo poměrně šero.
Dag Sandvik dovádějící/trénující na vlně Milky Wave.
Canon EOS 1DX s Tamron 70-200mm f/2.8
1/1250sek, 154mm, f/2.8, ISO 100
Julian Stocker. Také surfovací vlna Milky Wave. Neskutečně se mi líbí, jak ho na této fotografii voda objímá. Díky tmavým místům, jako je voda sama nebo kameny, jsou fotografie zajímavější a příjemněji se na ně dívá. Tuhle fotku jsem pořídila za deštivého večera a byla již poměrně tma na to začít. Přesto jsem nepoužila vyšší ISO než 200.
Canon EOS 1DX s Tamron 70-200mm f/2.8
1/1000sek, 200mm, f/2.8, ISO 200
17. května 2021 (v norský státní svátek) jsem byla požádána, jestli bych mohla fotit base jumping. Bylo to poprvé. Šplhání se do kopce časně ráno v dobré společnosti a spousta smíchu jsou zážitkem samy o sobě. Ale páni, já byla nahoře tak nervózní. Bojím se výšek a cítila jsem se, jako kdybych měla místo fotografování skočit svůj první base jump. Klepala jsem se, když jsem měla hotovo, a rychle jsem pospíchala dolů na bezpečnější povrch! Pokud se divíte, jak mohu skákat s padákem, a přitom se bát výšek, není to tak úplně stejný pocit jako ve výšce 4 000 metrů. To je jako dívat se na letecké mapy Google ve větru.
Base jumpeři nad jezerem. Byla jsem požádána, abych 17. května vyfotografovala base jump v Granvinu. Díky jezeru je fotografie velmi umělecká/minimalistická.
Canon EOS 5D Mark III s Tamron 70-200mm f/2.8
1/1000sek, 200mm, f/2.8, ISO 100
Ludvig Felix Lorentzen, 17. květen, base jump.
Canon EOS 5D Mark III s Tamron 70-200mm f/2.8
1/1000sek, 131mm, f/2.8, ISO 100
Fotografování sportů v akci a neplánovaně mi dává velkou možnost vyjádřit sebe sama. Vždy, když jedu na lokaci, cítím vzrušení. Během focení jsem koncentrovaná a schopná rychle přemýšlet, připadá mi skoro, jako bych cítila, jak mi tělem proudí adrenalin. Po skončení fotografování se cítím uvolněně a šťastně a těším se, až uvidím na velké obrazovce, co jsem vyfotila. Je to jako seskok s padákem, ale je to spíš můj druh extrémního sportu.
Martin Vonheim a Dag Sandvik mě v lednu požádali, abych se k nim přidala. Po fotografování na Nosebreaker jsem uviděla tyto velké ledové kostky. Tady bylo potřeba udělat fotku!
Canon EOS 1DX s Tamron 70-200mm f/2.8
1/400sek, 200mm, f/2.8, ISO 400
Manu Vink Wackernagel si při sjezdu Nosebreaker zlomil pádlo. To byl děsivý moment. Bez pádla jste bezmocní a vodopád vás může vtáhnout pod hladinu, když se z něj nedokážete dostat.
Canon EOS 5D Mark III s Tamron 70-200mm f/2.8
1/4000sek, 182mm, f/2.8, ISO 100
Canon EOS 7D Mark II s Tamron 70-200mm f/2.8
1/2000sek, 70mm, f/2.8, ISO 100
Canon EOS 7D Mark II s Samyang 14mm f/2.8
1/2500sek, 14mm, f/5, ISO 100
